Severní Moluky - lidé a vesnice

Už při mé první návštěvě Indonesie jsem byl překvapený neuvěřitelnou vstřícností a pozitivním přístupem místních lidí, prostě ke všemu. Nic není problém a vše se řeší s úsměvem. Usměvy nás vždy provázely všude. Letos na Molukách tomu nebylo jinak, ba naopak úsměvů snad bylo ještě víc. Tady turistický ruch buď skončil nebo ještě nezačal. Málokdo umí anglicky , jen snad mladá generace se začíná učit. Nemá moc motivaci, za celou dobu našeho putování po Severních Molukách jsme potkali jen čtyři turisty, shodou okolnosti tři z nich byli kluci z Čech. Jakmile jsme se objevili na ulici vždy se ozývalo "ahoj pane jak se máš" a tím to končilo, slovní zásoba došla. Čím dál od města tím to bylo patrnější. Po celou dobu jsme měli i v těch nejzapadleších koutech pocit bezpečí. Přesto, že místní lidé, hlavně na vesnicích určitě nemají lehký život jsou v pohodě, nikam nespěchají a rádi leží, ve dne, před domem, krámkem to nám přišlo sympatické. Ale přitom i ty nejchudší chaloupky mají upravené plůtky, zahrádky a děti chodící do školy jsou upravené a čisté. Místní, děti i dospělí se strašně rádi fotí. Doslova focení vyžadují. Stačí vytahnout aparát a každý chce snímek a nejraději i s námi. Někdy je to spíše ke škodě, udělat hezkou streetovku nejde. Jakmile místní uvidí fotografa začnou házet pózy, dělat véčka a bezprostřednost je pryč. Ale co je podstatné, oproti Africe nikdo nechce peníze a nehází kameny. I my jsme byli vděčným objektem focení, každý se s námi chtěl vyfotit nebo si nás fotil, jako tyhle uniformované sestřičky z poradny pro těhotné a děti.

Pohled na venkovní ambulanci.

Odpoledne jsme se s Davidem vydali po pláži lovit zajímavé záběry. Upoutaly nás děti v pestrých šatech. Během chvilky se z nich staly místní fotohvězdičky.

Život na vesnici není jednoduchý a je to na lidech znát, ženy stárnou rychle, 67 let se podepsalo na tváři téhle "stařenky". Kdo by pomyslel, že přesně před 60 lety mohla taky vypadat tak bezstarostně jako dvě sedmileté školačky.

Asi by jste neřekli, že mají i ony doma takovouhle kuchyňskou linku.

A nebo snad takovouhle?

A po letech až upyne jejich čas skončí svoji pouť na hřbitůvku mezi domky a banánovníky.

Při našich toulkách moluckým venkovem jsme došli k vesnické škole. Prohlídli jsme si třídy, účastnili se vyučování, fotili jsme i natáčeli. Uniformované učitelky přerušily výuku a nastalo společné focení. Dovedete si představit něco podobného u nás?

Kluci jsou všude stejní grázlící, ale tady bez kamenů a plivanců, to není Afrika.

Tenhle vesnický pár sběračů vyráží do pralesa řádně posilněný a "skouřený" betelovým soustem.

Problémy s focením nemají ani ženy. Je jedno jestli se jedná o prodavačku benzínu s dětmi nebo o mladé muslimky.

( zpět )