CHORVATSKO                         Pelješac, Žuljana a Sv. Ilija                              červen 2021


Letos jsme cestou do chorvatské Žuljany udělali odbočku směrem na Imotsky. Chtěl jsem si vyfotit Modré a Červené jezero. K sestupu k hladině Modrého jezera bohužel nebylo dost času. Po celých deset dní v Žuljaně bylo nádherné počasí a voda až 28°C. Letos jsem se zde potkal s kamarádem, který do Žuljany jel autobusem. Společně jsme si dali fotografický trek na vrchol nejvyšší hory poloostrova Pelješac na Svatého Iliju.


Chorvatská turistická sezona je v plném proudu a tak se bude možná hodit typ na výlet. Typ pro ty, kteří jsou na poloostrově Pelješac. Nejvyšší hora Sveti Ilija (961 m) neoslní svojí výškou, ale dovede dát pořádně zabrat. Je to téměř poctivých tisíc metrů nad mořem, a jako na každou horu se na vrcholek dá vystoupat několika cestami. Nejrychlejší je začít s výstupem u kostela Crkva Gospe od Anđela a ušetřit tak několik výškových metrů. Sem se dá totiž vyjet autem a na malém parkovišti s několika borovičkami zaparkovat. Ilija je zrádná hora poznamenaná několika křížky a každoroční asistencí záchranné služby pro turisty v nouzi. Největším nepřítelem je sluníčko, které se do hory opírá a dokáže z výstupu a hlavně sestupu udělat peklo. Nejlepší je proto na cestu vyrazit když se přižene oblačnost, ale bez bouřek, nebo na jaře či na podzim. Ale to tady většinou moc turistů ještě nebo už není. Důležité je vyrazit s prvními ranními paprsky a dostatečnou zásobou vody. Ta se nedá nikde doplnit a rychle ubývá. Záleží na každém jak kdo pije, ale minimálně 3 litry se budou hodit.
Na parkovišti je první rozcestník s údajem 2,5 hodiny na vrchol. Optimistický údaj. Pokud na to máte a budete výstup brát jako sportovní výkon dá se to i dřív, ale má to cenu? Já rád fotím, natáčím, pozoruji přírodu, za dobrým záběrem jdu klidně i mimo trasu. Tedy na vrchol 3 hodiny. Je škoda skončit jen na vrcholu u křížku. Je tady totiž možnost malé, hřebenovky na konec útesu z kterého se otvírá nádherný pohled na Orebič. I na této hřebenovce zemřel jeden člověk a je to nejnebezpečnější část z tůry na Iliju. Hodinka tedy na vrcholu a dolů dobré 2 hodiny. Ono to totiž jde hůř než nahoru. Suť ujíždí pod nohama a únava se na bezpečné chůzi začíná projevovat. Zabrat dostávají hlavně kolena. Do šesti hodin se to dá pohodlně stihnout.
První zhruba kilometr od parkoviště vede po asfaltce až k dalšímu rozcestníku u odbočky na pravou stranu. Tady je i informační cedule co a jak a jak si zavolat v případě nouze pomoc. Hlinitá cesta vede 60 metrů do kopečka k hospodářské usedlosti u které roste mandarinkovník, krásné plody se válejí všude kolem na zemi i na terase. Neodolali jsme, ale jsou to neuvěřitelně hořká pláňata. Cestou zpět kdy se každý vrací bez vody už tak hořká nebudou.
Za domem se klikatí stezka ostře vzhůru a začíná vlastní výstup, místy strmější, ale v ranním chládku to dobře útíká. Na kamenech jsou nové červené značky se šipkami. Pouze na dvou rozcestích hrozí nebezpečí sejití z cesty, ale platí jednoduchá poučka, ta správná cesta vede jen nahoru. Hora se obchází po vrstevnici pozvolným pravotočivým obloukem s krásnými výhledy. Ale i tady jako na jiných horách platí, že mořský opar, vlnění vzduchu, oblačnost zhorší viditelnost.
Málo kdo předpokládá, že pod vrcholem Iliji je velká planina porostlá starými borovicemi, jsou zde slatinné louky, škrapová pole, prostě nečekaná nádhera. Další křižovatka cest je v borovém lese zřetelně označená, cesta vede opět vpravo. Cesta borovým lesem začíná strměji stoupat, ale bonusem je stín. Na této planině žije stádo divokých koní a setkání s nimi je jedinečný zážitek. Je to věc náhody, prostě se Vaše cesta s tou jejich musí protnout. Žádný jízdní řád neexistuje, koně chodí až na vrchol a částečně ztratili svoji plachost.
Průchod borovým lesem, hlavně jeho poslední část dá trošku zabrat. Cesta skončí u zavřené lovecké chaty a tady taky končí dobré značení. Je potřeba se chytnout správné cesty škrapovým polem, několik cest vede nikam. Na poslední planince pod vrcholem je velký vápencový závrt s propastí. S velkou opatrností se dá dojít na kraj, dříve šlo slézt i do první etáže před hlubinou. A odtud to je chvilka na vrchol hory. Na vrcholu je kříž a malá vyšlapaná planina. K nejlepšímu výhledu na Orebič vede krátká hřebenovka v některých místech docela strmá. Děcka je dobré vzít za ruku. Výstup na Iliju rozhodně stojí za to.