Posledních pět květnových dní jsem vyrazil s kamarády do Chorvatska. Plány byly maximální. Prameny Slunjčice, prameny Uny, Kninský vodopád, prameny Cetiny a okolí, ústí Cetiny do jezera Peručko, objet jezero Peručko, hrad Vrlika, výstup na Dinaru a prameny říčky Rumin. Všechno jsme stihli. Makačka, ale dali jsme to. Přálo nám i počasí a déšť se spustil až na cestu zpět.
První zastávka byla několik kilometrů za městečkem Slunj u pramenů říčky Slunjčica. Městečko je turistům jezdícím do Chorvatska dobře známé, často zde zastavují a přenocují cestou k moří. Slunjčica, která se zde slévá s Koranou v městečku vytváří malebné vodopády a vodní peřeje. Její pramen, ale spíš navštěvují Chorvaté. Je docela dobře přístupný vede k němu šotolinová cesta a nahoře je i malé parkoviště. Řeka pramení ve vápencovém závrtu hlubokém víc než 100 metrů. Jsou zde i dva již rozpadající se vodní mlýny a vše je ukryté na dně závrtu, který je po stranách zarostlý stromy. Nejlepší pohled je samozřejmě očima dronu nebo z malé vyhlídkové plošinky. Podel ledové vody se dá dojít pěšinou až do městečka.
Pramen Slunjčica
Pramen Slunjčica
K pramenu řeky Una vede turistický chodník a dá to do kopečka slabou půl hodinku. I tato řeka pramení ve vápencovém závrtu a je mnohem hlubší než ostatní prameny řek, třeba pramen Cetiny. Na rozdíl od něho není zatím v popředí zájmu speleopotapěčů a tak se jen ví, že to je hodně hluboku ale..... Pramen je obrostlý stromy a tak i zde poskytne nejlepší pohled dron. Pramen Una z dronu.
Pramen Una
Další zastávkou byl pramen Zrmanja. Ten jsem si jen vyfotil z dálky. Prameniště vypadá monumentálně, mohutný, erodovaný závrt, ale samotný pamen není zas až tolik fotogenický. O to více nádhery řeka Zrmanja připraví na svém toku, ten ale není naším cílem.
Kninský vodopád, větší než by si kdo představil a velice dobře přístupný. Nejvíce vody má na jaře a po suchém létě dokáže takměř vyschnout.
Pramen řeky Cetiny. Asi nejznámější a nejkrásnější pramen chorvatských řek. Řeka opět pramení hlubokým kolmým závrtem, který je otevřený sluníčku, a to vodu barví do úchvatných odstínů. Místo čím dál víc objevují turisté a doba kdy jste se na příjezdové cestě vyhýbali jen stádům skotu je pryč. Teď Vás vytlačí i autobus. Na místě se objevilo parkoviště, nové schody k jezeru, stánky, vyhlídková plošina a bohužel i koupající se lidi, o pár metrů po proudu i karavany. Pramen Cetiny a okolí z dronu.
Pohled do propasti.
Cetina má v okolí i několik dalších pramenů. Jeden z nich je v malé jeskyni s pohyblivým dnem. Vývěr komunikuje s hlavním pramenem a má asi i spojení se systémem nedaleké jeskyně.
V okolí je několik jeskyních systémů. Někde probíhal speleologický výzkum, ale zatím nikdo neví kde co končí a tak dno závrtu Cetiny zatím neznáme.
Jedna ze zapomenutých jeskyní v okolí.
Největší jeskyně s krápníkovou výzdobou.
Tato jeskyně je sifony spojena se systémem pramenů Cetiny.
Pohoří Dinara s nejvyšší horou Chorvatska Sinjal 1831m.
Pohoří Dinara
Ústí Cetiny do jezera Peručka. To se dá objet málo používanou cestou s několika kostelíky a výhledy na jezero.
Ústí Cetiny do jezera Peručka.
Kousek od hráze jezera Peručka u vesničky Rumin pramení stejnojmenná říčka, ta je prvním přítokem Cetiny po opuštění jezera. Rumin zase pramení závrtem, který je těžko přístupný. Jen vodou nebo po skalách.
Hráz jezera Peručko
Městečko Vrlika z hradeb pevnosti v pozadí jezero Peručko, které má docela teplou vodu i když ho plní ledová Cetina.
Pevnost Vrlika. Stojí za podívání, přístupná je autem úzkou silničkou s ukrutnými stoupáky. Docela jsem měl obavy co bude když se v protisměru objeví nějaké auto. Pokud je dost času je to pěkná procházka značenou stezkou z Vrliky.
Hlavním cílem naší cesty byl výstup na nejvyšší horu Chorvatska Sinjal. Nádherný trek přírodou bez lidí. Na vrchol vede několik cest a k plánování doporučuji aplikaci mapy.cz. Pro turistiku je suprová. My se na ni spolehli a z náhorní planiny Dinary jsme šli adrenalinově mimo značenou stezku. Trochu náročnější, ale na hřebenovou cestu jsme se napojili jen s několikametrovou chybou. Pokud svítí sluníčko je trek docela náročný a zabere i s návratem celý den. Hlavně cesta zpět, to jsme už šli pro jistotu po značkách, je úmorná a náročná na kolena. Ale jinak super to se musí prožít.
Náhorní planina Dinary, překvapí svou rozlehlostí a na jaře je rozkvetlá narciskami, kosatci a orchidejemi.
Horská bouda, která se k nocování využívá v zimních měsících.
Na vrcholu je přístřešek a velký kříž. Sinjal neohromí výškou, je o něco vyšší než naše Sněžká, ale kontakt s přírodou je úžasný. Klid, svoboda, volnost pohybu, člověka potkáte ve všední den jen náhodou. A i proto je třeba k výstupu přistoupit s respektem.
