Tak jako každý rok první jarní dny vyrážím s fotoaparátem do přírody, abych kouknul jak se všechno probouzí. Někdy jdu fotit první jarní kvetoucí rostliny, hnízdící ptáky, ale pokaždé se snažím dostat do míst kde žije kuňka žlutobřichá. Je to nedaleko našeho města u Kochánovických rybníků. Lokalita, která snad s pomocí boží a navzdory lesákům pořád přežívá. Kuňky nejsou přímo v rybnících, nebo se zde nerozmnožují, ale vyskytují se v přilehlých podmáčených olšinách. Zde je mnoho jezírek a tůní a to je pro ně to správné místo. Snad nikoho nenepadne staré stromy vykácet.
Letos to vypadalo,že se sem ani nedostanu, když jsem měl volno, bylo šeredně a když bylo pěkně, neměl jsem čas. Ale nakonec to klaplo. Bylo hodně chladno i přesto, že svítilo slunko. Olšiny byly letos hodně podmáčené, bylo mi hned jasné, že ponožky půjdou dolů a krosky naboso s vysoko vyhrnutými kalhotami to pojistí.....
Brodil jsem se olšinou a naslouchal z kterého místa uslyším typické kuňkání, podle, kterého žabka dostala jméno. Ozývalo se z několika míst. Ostražitě jsem se přibližoval, ale pokaždé když jsem byl na dohled ozvalo se šplouchnutí, hlasy ztichly a po žábách ani vidu a slechu. Několikrát jsem to zkusil se stejným výsledkem. Už jsem to chtěl vzdát, odešel jsem nafotit pár květů i když právě v okolí Kochánovic nic moc zajímavého neroste. Cvaknul jsem pryšec chvojku, violku psí a podběl lékařský.
Náhodou jsem našel hnízdící labuť velkou a té moje přítomnost nevadila, akorát cudně sklonila hlavu a věnovala se hnízdu. Dal jsem kuňkám poslední šanci. A zase nic. Pak jsem si vzpoměl na slova zkušených fotografů, nerozmazlených ultrzoomy, kteří nemohli za odpoledne nafotit stovky záběrů na svitkový film. "Sedni si, vykuř dvě cigarety, příroda si na Tebe zvykne a oko se Ti zaostří". Nekouřím, ale alespoň jsem si u tůně sednul a koukal.
A skutečně, příroda i žabky si na mě zvykly a já jsem je konečně začal vidět. Přestal jsem jim vadit a najednou jich bylo všude plno. Fotil jsem zblízka i z dálky a natáčel jejich hlasový projev pro audioklip.
Sluníčko focení nepřálo, měl jsem ho neustále proti. Kuňky se nefotí dobře, při vyrušení na souši se prohnou do výstražné polohy, jako prohnutý luk nebo se obrátí na záda a zastrašují výstražně zbarveným bříškem. Vždycky začnou vylučovat jedovatý sliz na který se nalepí veškerý bordel, který je kolem a žabka se stane nefotogenickou.
Ve vodě jsou nekontrastní a špatně se hledá vhodná pozice, chce to i do poloviny lýtek do studené jarní vody.
Brzy jsem si všimnul zajímavého jevu, když sameček kuňky hlasitě se zvukovým projem vydechne, zčeří se hladina na desetinku vteřiny rozbíhajícími se kružnicemi. Takovou fotku jsem ještě neviděl a to byla výzva. Párkrát se mi to povedlo. Celý jev je dobře vidět při určitém úhlu a dopadajícím světle. Tak ať se Vám kuňky dobře žije....
