Žuljana, malé městečko na pobřeží jedné zátoky poloostrova Pelješac nebyla vždy v blízkosti moře. Prapůvodně sestávala z několika malých osad, které si místní stavěli v úrodném údolí a na jeho svazích. Lidé obdělávali půdu, stavěli terasy kde pěstovali vinnou révu a olivy. Postupně, počátkem 20. století se přemístili na pobřeží do zálivu, vystavěli novou vesnici a začali se věnovat rybolovu. Jednou z příčin stěhování bylo i zemětřesení, které starou vesnici poničilo. Během let, jak ryb ubývalo se hlavním zdrojem obživy stal turismus. Ale co se stalo s původní Žuljanou? Stavby poblíž cesty posloužily jako zdroj stavebního materiálu a slouží tomu i podnes. Některé se pomalu opravují. Zbylé budovy chátraly a padaly. Jen jedna osada ve svahu údolí, ale zůstala. Čtyři domky a hospodářská stavení během let vymizely z podvědomí místních. Příroda je pohltila, vegetace prorostla přístupovou cestou a všechno zmizelo v zeleni. Terasy zarostly, olivy zestárly a vinná réva zplaněla. Neprostupná, pichlavá středomořská flóra a borovice obsadily to, co kdysi
vystavěl člověk. Nikomu se zatím nechce prodírat ke stavbám, které již třeba ani nemají majitele. Věděl jsem, že zde jsou a tak jsem k jejich lokalizaci použil dron. Výborná věc pro takové účely. Ušetří čas i námahu. Dlouho to netrvalo, pár vteřin a byl jsem nad nimi. Asi první záběry z výšky tohodle místa. Krátký videoklip z letu a přistání kdy jsem se trefoval do malého okénka ve vegetaci za ostřejšího větříku. Měl jsem prostor jen tři metry. Docela se mi stahly půlky, ale všechno dobře dopadlo. Videoklip z natáčení zde. A pak už následovala fotovýprava po svých. Vedro, škrábance, ale stálo to za to. Samotné budovy jsou v dezolátním stavu, vnitřky zřícené, zbylé podlahy praskaly pod každým krokem. Dílčí artefakty vypovídají jak se zde žilo. Pec na pečení chleba, nádrže na vodu se zajímavými lapači, stará schodiště, malby na stěnách, nádherná okna kde funkci skla zastoupily šlahouny břečťanu. Mystické místo s atmosférou minulosti, které člověka přiměje k zamyšlení, jaké to zde asi bylo dřív. Někdy se skutečně vyplatí opustit pláž a jít se fyzicky ničit do porostu. Příště se sem ještě jednou podívám s kamerou a stativem.
