Deník z Malaysie - Tioman 2012



Tak letošní rok to vypadalo, že se po mnoha letech do tropů nepodívám. Přítel Ivoš z naší cestovatelské, entomologické skupiny nemohl a přítel, kolega Bořek se rozhodl, že pojede s jinou partou, kde již pro mě nebylo místo. Moc se mi to nelíbilo, chtěl jsem někam „ven“ a proto padlo rozhodnutí, pojedu s Ivou a ta si sebou vezme kamarádku Danu. Poprvé tedy v sestavě jeden plus dvě. Poletíme do Malaysie na ostrov Tioman. Nebude to ryze entomologická cesta, spíše nenáročná turistika, ale nádobíčko na sbírání si pochopitelně vezmu sebou. Všechno se rozhodlo rychle, na poslední chvíli jsme začali shánět letenky. Nebylo zrovna jednoduché zkombinovat nejlepší cenu, přílet do Kuala Lumpur odpoledne a dost dlouhé přestupové časy spolu s odletem z Prahy. Nerad běhám mezi terminály pár minut před odletem letadla a to nám trošku zkomplikovalo výběr. Ale nakonec se vše povedlo, letíme s KLM z Prahy přes Amsterodam do KL za necelých 19000,- Kč.

19.3. 2012

Z Prahy odlétáme v 17.15, zkoušíme si vytisknout palubní lístky na automatu, ale ten stávkuje, obsluha nás posílá k odbavovacímu pásu. Přívětivá letuška u pásu nás vrací pro palubenky zpět k automatu. Klasika. Nakonec nám lístky vystaví sama, ale let je plný a místa u oken jsou obsazená. Můj bágl važí 19 kilo, Ivin 13 kilo, nemohu pochopit jak je to možné. Procházíme pasovkou a RTG bez problémů, čekáme na C8 na odlet. Startujeme načas. V Amsterodamu přistáváme kolem sedmé hodiny večer a čekáme na odlet do KL v 20.30 hodin. Procházíme tranzitní halou, koukáme do obchodů, před lety tady měli ochutnávku vynikajících sýrů, letos nic, tak se alespoň jak velí tradice řádně navoním tím nejdražším co mají. Holky si dávají v útulku pro kuřáky cigaretku. Startujeme s půlhodinovým zpožděním o půl desáté večer. Boeing 777 je plný a před námi sedí v prostřední řadě malé děti. Obcházejí mě mrákoty jestli nebudou celou noc řvát. K večeři máme kuře s kaší, zeleninový salát, puding, mandle, kafe, kolu nebo co kdo chce, prostě klasika a zakončím to dvěma koňaky s dobrým práškem na spaní. Děti neřvaly. Let byl krásně klidný, kdy konečně zažiji tu pověstnou turbulenci a v 15.50 místního času jsme v Kuala Lumpur.

20.3. 2012

Přiletěli jsme s malým zpožděním, nádherné letiště v KL Danu i Ivu uchvátilo, užívaly si malé metro jezdící mezi terminály, čistotu a všude jen samé úsměvy. Všechno funguje. Prostě už jsme v Asii. Bágly přijely v pořádku, to je vždycky takový krizový moment, aby neskončily třeba v Austrálii. Měníme si peníze, přímo na letišti, převlékáme se do lehčího oblečení. Za 600 EU máme 2232 MYR, takže jeden ringit je zhruba za cca 6.50,- Kč. Holt ten kurz je rok od roku horší. Pamatuji dobu kdy to bylo za 5,- Kč. Ceny budu uvádět v ringitech, stačí vynásobit šesti a je to přibližně v našich, na deseťáky se vykašlem.. Máme velkou výhodu, přítel Bořek odletěl do Malaysie před několika dny a tak mi posílá info co je jiného než před lety kdy jsme zde byli spolu. Je toho jiného dost, třeba autobusy v našem dalším směru cesty nejezdí z nádraží Pudu jako dřív, ale z úplně jiné stanice. To nevědět tak nasekáme zpoždění už na začátku cesty a to by bylo nemilé, protože musíme stihnout noční bus do Mersingu, proto jsme chtěli do KL přiletět odpoledne. Jinak by nás to mohlo stát ztrátu jednoho dne. Mohlo by se stát, že noční bus bude vyprodaný a proto se snažíme dostat na autobusové nádraží co nejrychleji. Proto nejedem z letiště běžným linkovým autobusem, ten je levný, ani taxíkem, ten je zase drahý a může uváznout v zácpě, ale volíme rychlovlak. Už dávno jsem si ho chtěl zkusit. Z podzemí letiště jezdí do centra dva. Klia Expres a Klia Transit. Ten první letí do centra bez zastávek a ten druhý dělá zastávky tři. A jednu přímo na autobusovém nádraží Bandar Tasik Salatan ze kterého musíme odjíždět. Trošičku bloudíme než najdeme podzemní stanici rychlovlaku, ale ochotná paní nás posílá do výtahu a ten nás vyplivne skoro na peroně v podzemí letiště. Rychlovlak už na nás čeká. Lístek stojí 27 ringitů. Letiště je od centra vzdáleno skoro 60 Km. Jedeme něco kolem půlhodinky a cestou koukáme na zácpy na dálnicích, provoz je ukrutný. Vlak byla dobrá volba. Autobusové nádraží Bandar Tasik Salatan je takové malé letiště, supr moderní, mramor a chrom, terminály, obchody, restaurace, něco takového u nás asi nebudeme mít nikdy. Je tady i odpočinkový hotel, pronájem pokoje za 70,- MR na den. Ale na druhou stranu, staré nádraží Pudu nedaleko čínské čtvrti mělo své úžasné kouzlo a kolorit. Letím ke kase , pardon počítačovému terminálu a kupuji lístky na půlnoční autobus do Mersingu. Od Bořka vím, že kolem jedenácté večer již mnoho lístků nebylo. Proto ten kalup. Místa ještě byly, paráda. Cena pro tři osoby i s poplatkem za bágly byla 105,- MR. To je úžasná cena na to, že pojedem napříč celou Malaysií až do rána. Máme čas a tak si prohlížíme nádraží, obchody. S Ivou jdeme do bufáče na večeři. Dana to vzdala asi bude hladovět. My si dáváme klasicky kuřátko na kari, rýži a ostrý sosík. Celkem za 15,- MR. To je slušná cena. Za kolik by to bylo asi v Praze na zaplivané Florenci? Nejlevnější krám s potravinami na tomhle nádraží je K+K , balená voda za 1.80 MR, mají tady skoro všechno. Autobus odjíždí po jedenácté hodině z přízemního terminálu. Tady tomu říkají platforma 2. Je to velký bus s velkými sklápěcími sedačkami, vlevo jedna řada a vpravo dvě řady sedaček. Na něco takového nejsme u nás zvyklí. Při čekání na odjezd jsme si párkrát vyšli ven a nechali se pohladit vlhkým, teplým vzduchem nočního Kuala Lumpuru. Všude kolem jsou výškové budovy, mnohaproudové dálnice, světla, koleje nadzemního metra a vše se setkává promyšleně v blízkosti nádraží. Perony jsou s nádražím propojeny důmyslnou spletí lávek a mostů po kterých se valí davy lidí, skoro jako v mraveništi. Vzduchem proletují drobné kapičky deště.

21.3. 2012

Autobus se žene nocí, ani se nám nechce spát, moderní dálnice, kterými je protkána Malaysie si asi málokdo umí představit. Mají tady i to co my u nás neznáme, protidešťové přístřešky pro motocyklisty. Místní lijáky by motorku spláchly hned. Ale přejíždíme vnitrozemskou vrchovinu,která dělí Malayský poloostrov na dvě strany. I klima bývá rozdílné. Dálnice se mění v serpentiny, na rychlosti nepolevujeme. Tady se vozidla nešetří. Kouř z brzd proniká do kabiny. Po několika hodinách děláme čurací přestávku. Už jsme na ni čekali. Čural jsem tady již několikrát a tak vím, že je zde výborný bufet, nonstopka. Proto se tady i staví. Lidi se z busu vyhrnou ven, autobusů zde stojí hodně a proto je více než prozřetelné, zapamatovat si jak ten právě váš vypadá.nDáváme si s Ivou noční praženou rybu s nudlemi a omáčkou. Každého nás to stojí po přepočtu 20 kaček. No to je paráda. Dana opět nejí. Že by nejedla po celou naši malajskou cestu? Tenhle bufítek je už pro mě trošku lepší, víc nepořádku, tropický kolorit, právě to se nám s Ivou líbí. Rychle probíhám záchody a všechny rozsvícené lampy, ale nelítá zde ani motýlí křidýlko, jako obvykle. Ve čtyři ráno jsme na nádraží v Mersingu, venku je 25 stupňů, drobně poprchává. Pršelo celý konec autobusové cesty, trošku z toho mám strach. Tenhle náš cestovatelský termín nezaručuje azurové nebe. Protahujeme se a já vyrážím na obhlídku. Ani jsem to nečekal, ale z jedné budky vylézá babka a ptá se jestli nechceme lodní lístky na Tioman. Vždycky jsme kupovali lístky až v přístavu a tak jsem nedůvěřivý. Holt jsem vyškolený z Afriky i naší podvodné Evropy. Ale tady jsme v Asii a vše je v pořádku. Lodní lístek na expresní loď stojí 35,- MR, odjezd po sedmé hodině ráno. Zajímavé je, že lodi zde odjíždějí nepravidelně podle stavu přílivu a odlivu a ten je každý den jiný. Lodní řád je proto jen orientační a je dobré být v přístavu s předstihem. Při neklidné vodě se nejezdí vůbec. Když babča biletářka viděla naše bágly, a kolik nás je, bylo nás víc, ještě nějaká ruská rodinka a několik francouzů, řekla řidiči ať nás hodí do přístavu. Trapně jsem se zeptal kolik to bude stát, ale řidič se usmál a řekl kouzelnou a zde často používanou větičku. „No problem“. Na jednu stranu škoda, ani by mi několikakilometrová procházka nočním Mersingem do přístavu nevadila, ale litoval jsem holky a jejich záda. V přístavu bylo mrtvo, jen několik koček se s námi chtělo kamarádit a to bylo něco na Danu. Má z koček fobii. Povalujeme se v přístavu do příchodu personálu, vystavují nám palubní vstupenku, to taky dřív nebylo a platíme jakýsi celní poplatek 5,- MR. Tioman je jedna z bezcelních zon Malajsie a cigarety, alkohol i některé jiné zboží je tam mnohem levnější než na pevnině. Lidi se pomalu scházejí, bude plno. Většinou spí v Mersingu, když přijedou odpoledne. Rychleji než my se sem ani snad dostat nešlo. Zatím vše klape na vteřiny. Rychlá loď nás za dvě hodinky dopraví do resortu ABC kde se chceme jako obvykle ubytovat. Na lodi je od klimy ukrutná zima, jsme zavření, na palubu se nesmí. Kde je ta krásná cesta před lety na starých, malých, pomalých lodích, stál jsem nahoře a díval se na velké vlny a na Malajce jak pode mnou zvrací do pytlíku a strojník s železnou pravidelností po celou cestu vynáší ze strojovny kýble vody. Teď se klepeme pod klimou v ukrutném řevu turbín, okna jsou špinavá takže ven není moc vidět a Malajci stejně zase blijí do pytlíků. Přistáváme v ABC a jdeme k Johanovi. Sluníčko, teplo a kouzelná tropická vůně nás pohladí po obličeji a první krůpjeje potu zavlaží naše záda pod bágly. Tady v tomhle resortu vždy bydlíme a Bořek nám tady měl předem zamluvit nocleh. Slunce pere, je vedro, bágly nám na zádech ztěžkly, odmítáme odvoz báglů na sajtce. K Johanovi to je asi kilometr. Johan mě poznal a hned mi na tabuli ukazuje napsanou rezervaci od Bořka. Ale nebylo by to ani potřeba, lidí moc není a dost chatek je prázdných. Jdeme do té samé chatky jako minule, akorát cena je o něco vyšší. Usmlouval jsem to na 110,-MR. Celkem tedy na 220,- Kč na osobu a den. Nic moc se zde nezměnilo a to je dobře. Chatka má jen nové schodiště. Klima funguje, záchod splachuje, ale pořád napouští. Trošku poopravím plovák a je klid. Ptáci nádherně zpívají a k nám se začínají stahovat opičky pro nějaký pamlsek. Létá dost motýlů. Je polojasno 35 stupňů, teplota moře 30 stupňů a jediný chladný je pralesní potůček 28 stupňů. První tropické koupání je za námi. Natahneme se na postele a rozjímáme. Minule jsme přijeli ze Singapuru a cesta nás totálně odrovnala, lehli jsme a spali. Letos jsme v pohodě.Je tady nádherně. Tahle část Tiomanu není zachvácená turismem, žádná auta, silnice je tu klid, jen pár baťůžkářů, tropické moře před námi a pralesy za námi. Žádné slunečníky na pláži, každý má pro sebe stovky metrů bílého písku a stovky metrů průzračného azurového moře. Zahajuji výrobu vody. Vozím sebou velkou spirálu a převařuji místní vodu. Přestože je stažená z pralesa určitě se v ní koupají varani a opice. Tak vařím a chladím. Ušetříme tak docela zajímavou částku, kterou pak můžeme projíst v rybách. Letos jsme fyzicky v pohodě. Procházíme se po pláži a dáváme si lisovaný ananasový nápoj za 4,- MR. Ceny jídla jsou také příznivé od 5 – 15,- RM v jídelně na ulici. Balená voda za 3,- RM, ale ta nás nezajímá. Téměř nic se nezměnilo.

pokračování