Deník z Malaysie - Tioman 2012
22.3. 2012
Trochu jsme si pospali, vstáváme v 9 hodin, to kdyby věděl Bořek. Slunce pere, v noci asi sprchlo, protože je všechno ještě mokré. Dnes si dáme malý aklimatizační trek pralesem na opičí zátoku. Stezka vedla nad útesy a mořem nádherným pralesem. Ve vzduchu létalo hodně motýlů i Troidi. V trouchnivém kmeni jsem našel zajímavého štíra. Cesta vede do kopce i z kopce, někdy i po kolenou přes vesnici Panuba a zase se vnoří do pralesa. Před koncem treku, který je ve vesnici Salang se prochází dvěma nádhernými zátokami, jedna se jmenuje opičí pláž. Čirá mořská voda, korálové útesy, mořské želvy, ryby, palmy a bílý písek a to vše bez živáčka. V první zátoce jsme si dali pauzičku s koupáním. Po chvíli plavání jsme si všimli tlupy opic u našich báglů. Vyrazili jsme proti nim, opice vztekle utekli. Počítal jsem s tím a proto jsem před tím bágly svázal provazem a přivázal ke kmeni. Ale to nestačilo, opice si jeden batoh otevřeli a vyrabovali ho. Ještě, že tam nebyl pas nebo foťák. Takhle to odnesl jen opalovací krém prokousnutím a ostatní bylo rozházené kolem. Ale tím to nekončilo. Vzali jsme bágly a nesli si je blíže k moři. To se makakům jávským nelíbilo a vyrazili si pro bágly znovu, hodně rychle a s vyceněnými zuby. Zavelel jsem k rychlejšímu ústupu do vody. Tam se totiž opicím moc nechce. Dana si to vzala k srdci, vyrazila do moře tak rychle že, uklouzla na kameni, spadla, narazila si bok a utopila foťák. Byli jsme v patové situaci, my ve vodě a opice před námi na břehu. Pobavili jsme i mořského taxíkáře, který přijel blíž a volal na nás ať si dáme pozor na opice. Nabídl nám potupnou evakuaci po moři. Hrdě jsme odmítli. Po chvíli čekání ve vodě s bágly v náručí jsme usoudili, že jsme přeci jen na vyšším vývojovém stupni než tyhle opice, vyzbrojili se kameny a s křikem a palbou vyrazili do útoku. Opice jsme zahnali na stromy tam kam patří. Trek do Salangu jsme zrušili, ono by stejně na to bylo málo času a obrátili se k dočasnému domovu. Celou cestu zpět pralesem jsme se ohlíželi s kameny a klacky v rukou jestli opičáci nejdou náhodou za námi, slyšeli jsme jejich skřehotání, ale už byl klid. Nebyl to můj první nepříjemný zážitek s opicemi. Na ostrově Pangkor nám opice v noci také připravili adrenalinovou chvilku, tenkrát nám pomohla hromádka dlažebních kostek u silnice. A proto bacha na opice. Na večeři jsme byli v restauraci u moře, kde pravidelně grilovali ryby a mořské plody. Já jsem si tedy dal pražené nudle a kuře za 7,- MR. Iva měla velkou grilovanou rybu s rýží a rajčatovým salátem za 20,- MR. K restauraci si pro zbytky chodili i kočičky, takže Dana měla nohy s křečovitým výrazem tváře věčně na stole. Večer jsem připravil lampu na lákání motýlů, svítil jsem do rána, ale jak je na Tiomanu tradicí, žádný zajímavý úlovek se neobjevil.
23.3. 2012
Tak zase jsme vstávali kolem deváté hodiny, asi to bude nová tradice. Dnes se jdeme podívat do Tekeku, to je takové zdejší hlavní město, spíš vesnice. Tekek chátrá a vylidňuje se. Jdeme si koupit letenky na cestu zpět z ostrova do KL, nechceme jet autobusem a ztrácet tak čas. A taky chci sehnat auto, které by nás zítra zavezlo na druhou stranu ostrova do osady Juara. Tam jsou nádherné pláže a voda a zpět se dá jít trek pralesem, napříč ostrovem cca 5 hodin. Auto zamluvit nebyl problém, zítra ráno nás bude čekat u oceánografického muzea a za 35,- MR na osobu nás zaveze na druhou stranu ostrova po jediné silnici, která zde je. S letenkami taky nebyl problém, cena zpáteční na osobu za 238,- MR. Létá sem vrtulák jedenkrát denně. V Tekeku postavili novou přístavní kolonádu po které nikdo nechodí. Jinak tady je škola, policejní stanice a duty free obchod. A ten je zajímavý. Malbora za 6,- MR, pivo za 2,30,- MR. Pokud budete chtít měnit peníze, tak v bance to nejde a pošlou Vás k babě bufetářce na letišti, má dobrý kurz, lepší než na letišti v KL. Do Tekeku to jsou podle moře asi 4 kilometry, ale je se na co koukat. Bylo 35 stupňu a tak jsme do večera byli u vody. K večeři jsme měli velkou polévku za 4,50,- MR a rýži s mořskými plody, rýži s kuřetem a salát za 15,- MR. Večer jsem zase svítil a zase nic nechytil.
24.3. 2012
Dneska je sobota, musíme vstát dřív, proto si dáváme budík na 7.00, jako vždy děláme snídani, tu si vždy bereme z vlastních zdrojů, nejlepší je lovečák, sýr a kafe. Ušetří se tak hodně času, protože se tady vstává později a ráno je všechno zavřeno. Vyrážíme podel moře k oceánografickému muzeu. Je to hezká asi dvoukilometrová procházka, zakončená přechodem mostku a malého skalnatého hřebínku, který je celý porostlý pralesem. Pod ním nás čeká domluvené auto. Tentokrát to je osobák. Minule jsme jeli na korbě náklaďáku, cesta napříč ostrovem ještě nebyla hotová a projely jen čtyřkolová vozidla. Do Juary to je asi 30 minut jízdy do ostrého kopce, samá zatáčka a pak prudký padák k moři na druhé straně ostrova. Celá cesta vede primárním pralesem. Je to i pěkná procházka. Juara je malá osada s kostelem, školou, spíš takové turistické centrum, ale nikdy tam nebyl ani živáček. Nejhezčí na ni je několikakilometrová pláž bílého písku. Všude je čisto, upraveno a ubytování se dá sehnat i za 100,- MR za chatku na noc. Do moře vede dlouhé molo ze kterého se dají pozorovat ryby a podmořský život. Jdeme se podívat na pravou stranu pláže, jsou to asi dva kilometry cesty mezi domky a políčky místních. Cestou se prochází i záchrannou stanicí pro mořské želvy. Cesta končí u ústí řeky přes kterou vede ručně poháněný přívoz lanem. Dana s Ivou zůstaly u vody a já pokračoval dál. Chtěl jsem najít vodopády, které tady mají být. Po hodině ostré chůze do prudkého kopce pralesem jsem uslyšel hukot. Ale místo vodopádů tady bylo jen větší řečiště, hezké místo s dobrým koupáním, ale vodopády si představuji jinak. Celou cestu mě provázely roje cicindely aurulenty a mnoho drobných motýlů. Rychle jsem se vrátil, protože čas ubíhal a čekala nás zpáteční cesta, pralesem a podel moře do naší chatky. Celkem asi 8 kilometrů. Bylo dusno, poprchávalo, před odchodem jsme si dali meloun s ledem za 5,- MR a vyrazili v 13.00 hodin. Ve 14.45 hodin jsme došli k dalším vodopádům, které nám ukázala skupinka Japonců. O těch se moc neví a to je škoda. Ty si přímo říkaly o koupel. Protože čas ubíhal nasadil jsem ostřejší tempo do kopce pralesem a to byla chyba. Hic, dusno a málo vody, které si Dana s Ivou vzaly sebou udělalo své. Prvotní nadšení z pralesa, rostlin, velkých stromů a strašidelných zvuků vymizelo, holky přestávali mluvit a odpočívalo se čím dál víc. Světla ubývalo. Na kraj Tekeku k mešitě došli s posledním vypětím sil. Docela jsem z jejich stavu měl strach. Ani ledový čaj za 2,- MR jim nepomohl. Motaly se jako kdybychom šli z flámu. Pomalu jsem se poohlížel po nějaké motorce se sajtkou, abych je mohl nechat naložit a zatím ještě živé odvézt. Ale nakonec došli, padli do postelí, Iva se zimnicí a třesavkou, Dana s totálně nateklýma nohama. Po troškách jsem lžičkou rozdával jontové nápoje, přikládal chladivé obklady nebo balil do teplé deky podle momentální potřeby. Připadal jsem si jak v práci. Prales si vybral svoji daň. Na večeři jsem šel sám. Měl jsem banánový šejk za 3,- MR, hambáče za 4,- MR. Vedle nás se ubytovali 3 „tavárišči“ z Ruska. Měli nějaké obchodní jednání v Singapuru a tak si na víkend odskočili na Tioman. Proto jsem radši lampu přemístil dozadu. Přiletělo pár chroustů a drobných můrek.
25.3. 2012
Dneska jsem po včerejším pralesním debaklu vyhlásil volný, rekondiční den. Spánek holkám pomohl revitalizovat síly a ráno se již na ně dalo i dívat. Po snídani v 9 hodin kontrolujeme finance, ještě budeme musit něco vyměnit. Já si jdu zafotit varany . Tioman je zajímavý i tím, že zde žije velká populace Varana perleťového. Každý kdo sem poprvé přijede je tím doslova fascinovaný. Velcí ještěři se klidně prochází po vesnici, mezi chatkami i po pláži. Částečně si na lidi zvykli a lidi jim neubližují. Malí i velcí se vyhřívají na kamenech, nebo koupou v potocích. Jsou naučení večer chodit k restauracím kde jim kuchaři připraví zbytkové rybí menu. Někteří téměř dvoumetroví ještěři Vás nechají přiblížit na dosah, jiní utečou. Ale rozhodně nehladit jen koukat. Zase bylo krásné počasí. Holky se vzpamatovali a tak si jdeme půjčit kola, na odpoledne za 10,- MR. Všude se vyplatí smlouvat. Jedeme směr Tekek a pak dál do resortu Berjaja, ten je pro ty bohatší a využívají ho hlavně cestovky. Jezdíme po cestách v nádherném golfovém hřišti a koupeme se na liduprázdných plážích. Cestou zpět nacházím od opic vyžrané torzo těla velkého tesaříka xyxutrus. Jsou tady. Ale jak na ně. V Duty si kupujeme pivo v plechu za 2,30,- MR a ananasový džus za 1,80,- MR . Večer jdeme na grilovanou barakudu, krevety a rajčatový salát. Porce za 20,- MR. Tentokrát k lampě nepřilétlo vůbec nic i přesto, že byla malá přeháňka. Opice si zvykly chodit na verandu naší chatky. Ale tohle je nějaká klidnější tlupa, baví se vybíráním a kácením odpadkových košů, jak se něco zapomene venku je to pryč. Jsou to opice zlodějky.
26.3. 2012
Po snídani kolem deváté ranní jdu domluvit celodenní plavbu kolem ostrova. Vždycky jsem ho chtěl vidět ze všech stran, hlavně se dostat co nejblíž k Dračím rohům. Cenu jsem usmlouval na 120,- MR za osobu, bude to loď se stříškou, cestou budou zastávky na šnorchlování, u vodopádů pod Dračími rohy v Juaře a v opičí zátoce. Dračí rohy – Dragon’s Horns jsou mystické skály v pralese. Jen samotné přiblížení k patě hory si vyžádá hodně času i sil. Poprvé byly slezeny až v roce 2002. Výstup je hodnocený jako jeden z nejtěžších na světě, přesto, že měří „jen“ 400 metrů. Večer jsme zase šli na rybí stejk. Ty velké porce za pár peněz nám zachutnali. Tak levně si to už asi nikdy nedáme.