Deník z Malaysie - Tioman 2012
1.4. 2012
Neděle, dnes máme naplánovaný výlet k jeskynímu chrámovému komplexu Batu caves. Už včera se nám několik taxikářů nabízelo, že nás tam odvezou na výlet. Ale cena byla dost vysoká oproti tomu co si účtují při cestách po městě. Fakt je, že to je skoro 30 km. My si dopravu okoukli sami. Pojedeme vlakem. Po celém území KL je mnoho linek metra s různými názvy. Jezdí pod zemí, po zemi i nad zemí. Na první pohled to vypadá složitě, ale my jsme se za chvilku zorientovali a bylo nám jasno. Z Plaza Rakyta jedeme za 1,20,- MR na stanici Bank Negara a odtud za 1,- MR až k Batu caves. Skoro 50x levněji než taxi. Všude v metru se platí žetony a ty vydává automat. Než číst dlouhý návod jak na to, tak je lepší na někoho kouknout co kam strká a jde to. Chrámový komplex sestává z ohromného zlatistého budhy a schodiště, které vede do jeskyní. Všude bylo hodně lidí a opic, je neděle. Opice tam jsou samozřejmě pořád, lidí jim dávají „úlitbu“ bohům, jídlo. Pozor na tašky, foťáky a ruce, opice si nevybírají a ani kopnout se do nich nedá. Po prohlídce jsme si dali ohromnou žranici v jednom z mnoha bufáčů. Velké placky se zeleninou, několika masovými pálivými sosíky, které byly zdarma a s kousky masa. To vše za 8,- MR. A navíc ještě jednu sladkou placku s medem a javorovým sirupem za 3,- MR. Cola tady stála 2,- MR. Zpátky jsme jeli zase metrovlakem na Banka Negara, pak na Masijd Jamek a zajeli jsme na plánované nákupy k Petronas towers. Ve zdejší ohromné samce jsme v klidu a pod klimou utráceli, celkem 140,- MR za koření, kafe, čaje a dárky domů. Ve věžích je i směnárna. Po nákupu jdeme na bus číslo 79 a známou trasou se vracíme k hotelu. Na pokoji dáváme kafe a protože nám do večera zbývá čas jdeme poznávat KL z metra. Až do tmy jezdíme nad i podzemními jednotlivými linkami, nablind přestupujeme a bavíme se tím, že nevíme kde jsme. Pozdě večer samozřejmě vystoupíme zase u věží. Jsou nádherně nasvícené. Ve zdejším bufáči si dáváme velkou večeři. Uzenou kačenu s rýží a sosem, polévku, vše za 12,- MR. Nočním busem číslo 28 do hotelu. Celé město je nádherně vyzdobené, jako by měly být vánoce, samá blikátka, neony, světelné řetězy a fontány. Tady si na to potrpí. Zítra odlétáme a jdu se informovat na dopravu na letiště. Autobus na letiště má jezdit každých 30 minut od obchoďáku naproti MY Bank. Nemusíme jet taxíkem. Jak ten hotel Red Dragon na první pohled vypadal hrozivě, byl zde klid a pohoda, umývárny a hajzly sice byly pod vodou, ale zase zde dýchala neopakovatelná cestovatelská, baťůžkářská atmosféra. Je zde internet, kavárna jsou zde i lehké holky, prostě dobrá společnost, jak by řekl dobrý voják Švejk. A hlavně hotel je položený ve strategickém centru a všude to je kousek. Na autobus, metro, vlak do centra.
2.4. 2012
Ráno jsme zabalili, koncovka v tomhle hotelu je v 11 hodin. Před odchodem si ještě skočíme na snídani, sebou si kupujeme smažená kuřátka, rybu a dáme si kafe v Mekáči. Pak bereme bágly a jdeme čekat na autobus, poprchává, zastávka má stříšku a je to tedy v pohodě. Autobus přijel na čas, cesta na letiště stojí 12,- MR. Za slabou hodinku za minimálního provozu jsme na letišti. Máme čas, procházíme si letiště a bloumáme jen tak. Máme letět s Malayskou společností do Singapuru. Jdu se zeptat k odbavení kdy začnou odbavovat bágly. A mimoděk se od hezkých letušek dovím, že náš let převedli na jinou společnost, sice ve stejném čase, ale pod jiným číslem. Holt vyplatí se všude být s předstihem a radši si všechno dvakrát ověřit. Singapurským úplně prázdným Airbusem letíme do Singapuru. Tam přestupujeme na KLM Boeing 777 a letíme do Amstru. Evropa nás přivítala důkladnou celní kontrolou s kompletním vyprázdněním příručáků. Holt jsme doma. S několika dalšími Čechy běžíme sprint Amsterodamským letištěm, aby nám neuletěl spoj do Prahy. Neuletěl a jsme doma.